Historie

Osmnáctého ledna letošního roku uplynulo devadesát let, kdy se v 18:00 hodin v posluchárně Anatomického ústavu Lékařské fakulty MU na Údolní ulici v Brně sešlo 43 biologů a lékařů, kteří prožili neopakovatelný okamžik - ustavení nové vědecké společnosti, nesoucí název „biologická“. Není vůbec dílem náhody, že k němu došlo právě v Brně, kde po skončení I. světové války společenský život klokotal jedinečným intelektuálním kvasem a byl provázen s  mimořádnými výkony a počiny jedinců v řadě sfér lidské činnosti, které dodnes stále obdivujeme.

Po vzniku Československé republiky jsou v Brně v rozmezí jednoho roku zřízeny 3 nové vysoké školy (Vysoká škola veterinární medicíny - 1918, Masarykova univerzita a Vysoká škola zemědělská - 1919), na jejichž fakulty přicházejí, ať už spontánně nebo na pozvání profesorských sborů, pracovníci s velmi progresivními názory, kteří v budování nových ústavů viděli jedinečnou příležitost k tomu, jak zřizovaná pracoviště moderně profilovat a realizovat na nich zkušenosti a poznatky, získané na zahraničních stážích a pobytech. Všechny kromě toho spojovala ambice, co nejlépe obstát v soutěži s pražskými ústavy, a případně je i předčit. Z osobností zmíněného formátu s posláním vybudovat pracoviště pro základní biologické obory, jichž tehdy přišlo do Brna několik, se vysokému kreditu těšili zvláště fyziolog prof. MUDr. Edward Babák (1873-1926) a histolog prof. MUDr. František Karel Studnička (1870-1955), a to zejména pro pedagogické výsledky, v odborném světě vydobyté vědecké renomé i organizační talent. Oba pojilo osobní přátelství a společný počin, jímž bylo založení Biologických listů v roce 1912, které společně redigovali.

Program společnosti a její ustavení

Prof. Babák a prof. Studnička, jenž v Brně působil už od roku 1901 a před povoláním na Masarykovu univerzitu učil na brněnské České vysoké škole technické, si záhy uvědomili, co vybudování konkurenceschopných vysokoškolských ústavů a pracovišť nejvíc potřebuje, jak to v jednom dopise prof. Babákovi hezky shrnul Studnička: „..je potřeba organizační půdy jednotné společnosti, která by sdružovala všechny biologicky zaměřené pracovníky za účelem vzájemného seznámení, vědecké spolupráce i representace před cizinou“.

Realizace Studničkovy myšlenky se chopil profesor Babák, který v dubnu 1921 navrhl ustavit přípravný výbor Volného sdružení biologických pracovníků. Sdružení si vytýčilo 2 úkoly: organizovat přednášky a demonstrace biologických experimentů, prováděných učiteli přírodovědně zaměřených ústavů brněnských vysokých škol a zajistit publikaci stručných obsahů prezentovaných přednášek v Biologických listech. Sdružení bylo od počátku otevřené a jeho členy se mohli stát také pracovníci výzkumných ústavů působících v Brně, pokud používali biologické metody a postupy. Do konce roku 1921 Sdružení uspořádalo 8 vědeckých schůzí, jichž se účastnilo až 45 posluchačů. Mimořádný zájem o pořádané přednášky vedl profesora Babáka k myšlence přeměnit Volné sdružení biologických pracovníků na řádnou společnost. Již na 18. ledna 1922 je svolána ustavující valná hromada, která transformační akt potvrdila a zároveň i schválila stanovy společnosti a její název - Biologická společnost. Bylo již zmíněno, že valné hromady se zúčastnila řada biologů a lékařů (viz faksimile), jejichž jména buď již byla známa v celorepublikovém nebo evropském měřítku, anebo se známými stala později (E. Babák, F. K. Studnička, E. Bayer, L. Drastich, O. Hykeš, J. Kříženecký, V. Laufberger, J. Podpěra, K. Šulc, T. Vacek, J. Zavřel, aj.).

Předsedou společnosti byl zvolen profesor Edward Babák, jehož jméno a vědecká prestiž byly pro účastníky valné hromady zárukou, že Biologická společnost zapustí kořeny i v dalších univerzitních měst republiky. V ručně psaných zápisech z tehdejších schůzí, které jsou uloženy v archivu společnosti, existují přesvědčivé doklady o tom, že Studnička s Babákem od samého počátku zamýšleli vybudovat společnost s celostátní působností tak, aby mohla být partnerkou obdobných společností v jiných evropských zemích.

Významný milník v dějinách společnosti představuje rok 1924, 2. dubna je svolána valná hromada, která přijala usnesení, aby Biologická společnost působící dosud pouze v Brně rozšířila svoji působnost na celou republiku a byla přejmenována na Československou biologickou společnost. Za sídlo společnosti bylo vybráno Brno a výboru bylo uloženo, aby rozvinul činnost v Praze a Bratislavě a ustavil zde pobočky společnosti. Kromě transformace v celonárodní společnost se zakladatelům ještě v témže roce podařilo dosáhnout přijetí Československé biologické společnosti za člena Societé de Biologie v Paříži, jež patřila k nejvíce respektovaným biologickým společnostem v Evropě. Přijetím byla společnost pevně ukotvena v evropském prostoru a čeští členové získali možnost publikovat souhrny přednášek a referátů přednesených na schůzích společnosti v renomovaných C R Séances Soc Biol, což také hojně využívali.

foto

Činnost společnosti od transformace do konce 2. světové války

Roku 1926 byla ustavena pobočka v Bratislavě, která systematickou činnost spočívající v pořádání vědeckých schůzí zahájila asi o dva roky později. Pro malý počet registrovaných řádných členů (podmínka byla 10) se dlouho nedařilo ustavení pobočky v Praze, kde vznikla až počátkem roku 1934. Po zřízení poboček ve všech tehdejších univerzitních centrech se vědecký a spolkový život v Československé biologické společnosti úspěšně rozběhl a získal rytmus a řád, který trval až do začátku okupace Československa hitlerovským Německem.

   I když okupace republiky a válečná léta způsobila značné podvázání činností slibně se rozvíjející společnosti, její aktivita zcela neustala. Zápisy ze schůzí uložené v archivu společnosti dokladují, že pobočka v Brně pracovala po celý protektorát a válku, pokud se týká Prahy a Bratislavy, zprávy chybějí. O pokračování spolkového a vědeckého života se mimořádně zasloužil tehdejší předseda fyziolog profesor MUDr. Ludvík Drastich (1877-1961), který společnost rozvážně a diplomaticky vedl během protektorátu a války, a ještě v prvních poválečných letech (až do roku 1951). I v těchto těžkých letech výbor společnosti a pobočka v Brně pokračovala ve schůzové činnosti, a když byly vysoké školy zavřeny, konaly se výborové a přednáškové schůze se na různých místech Brna, včetně soukromých bytů některých členů společnosti. Během protektorátu a války bylo společnosti zakázáno používat přívlastek „Československá” a společnost ztratila tři velmi aktivní členy, kteří zahynuli v koncentračních táborech (embryolog Jan Florian, anatom Karel Hora a primář patologie Jan Vignati).

Činnost společnosti v poválečném období

Ihned po skončení války výbor společnosti apeluje obnovit činnost v pobočkách. Po brněnské pobočce, která zahájila pořádání pravidelných vědeckých schůzí jako první již v červenci 1945, se posléze přidaly akcemi také pobočky v Praze a Bratislavě. Prostor k rozproudění činorodého spolkového a vědeckého života byl však nesmírně krátký, neboť přichází rok 1948 a po něm oktrojovaný import pseudovědecké sovětské biologie a ideologizace biologických oborů, včetně snah společnost bez náhrady zrušit. V této zkoušce společnost úspěšně obstála a přes zmíněné tlaky díky mimořádnému nadšení a obětavé organizační práci jedinců našla ještě sílu k ustavení poboček v dalších vysokoškolských městech (Olomouc 1950 a Ostrava 1955).

Po ustavení Československé akademie věd (1952) a zřízení ústavů orientovaných na biologický výzkum, se Československá biologická společnost automaticky přihlásila o roli stát se komunikační platformou pro výměnu informací mezi pracovníky na vysokých školách a v akademických a rezortních ústavech. Roku 1954 je společnost formou volného svazku přičleněna k ČSAV a o 2 roky později se statutárně stává vědeckou společností při ČSAV a je dotována z prostředků akademie. Se zakládáním dalších ústavů v ČSAV i na vysokých školách společnost rychle expanduje a dobudovává svoji územní strukturu tak, aby základní články, kterými jsou pobočky, pokrývaly významná vědecká střediska státu. Tak v roce 1964 se na bázi pobočky v Bratislavě konstituuje Slovenská biologická společnost s pobočkou v Košicích, anebo pobočka v Hradci Králové (1966) a v Pardubicích (1975). Ve svazku ČSAV Československá biologická společnost setrvala až do konce roku 1992. V současnosti Československá biologická společnost - unie českých a slovenských biologů rozvíjí činnost jako občanského sdružení, jež je spolu s ostatními vědeckými společnostmi začleněno do Rady vědeckých společností České republiky.

Profilace společnosti v 60-80. letech

Když koncem 50. let minulého století začalo štěpení biologických věd, které stále pokračuje, výbor prozíravě reflektoval nastoupený trend také v členění a struktuře společnosti. Kromě původního územního organizačního principu, postaveného na pobočkách, přijal zásadu, že se členové mohou sdružovat také podle profesního zaměření, zájmů a potřeb. A tak se při pobočkách postupně konstituují odborně specializované komise a sekce, které organizují samostatnou přednáškovou činnost, semináře a další aktivity. Princip sdružování členů na základě odbornosti se osvědčil a byl znovu použit koncem šedesátých a v průběhu sedmdesátých let při budování komisí a sekcí s celostátní působností, které sloužily efektivním kontaktům, komunikaci, výměně zkušeností a spolupráci členům z různých regionů, jež spojovala společná metodika, objekt studia nebo obojí. V tomto období mimořádně vzrostl počet členů společnosti, kterých v polovině 80. let minulého století bylo 2 300. Dokladem správnosti rozhodnutí o sdružování členů na základě odbornosti je i to, že více než polovina ustavených sekcí doposud úspěšně pracuje a 4 našly své pokračovatele v podobě samostatných odborných společností: genetické (Genetická společnost Gregora Mendla), imunologické (Česká imunologická společnost), Sekci pro elektronovou mikroskopii (Československá mikroskopická společnost) a ekologické (Ekologická společnost a její další nástupnické subjekty).

Československá biologická společnost v současné době

Dnes má Československá biologická společnost 1157 členů, kteří jsou organizováni v 5 regionálních pobočkách (Praha, Brno, Hradec Králové, Olomouc a Ostrava) a Slovenské biologické společnosti v Bratislavě; odborných sekcí společnosti je 9. Činnost společnosti řídí Hlavní výbor, který má sídlo na půdě Lékařské fakulty MU. Výbor vydává pro členy společnosti 2 x ročně Zpravodaj Československé biologické společnosti (od r. 1990), který přináší kromě informací o jednáních výboru a zpráv z poboček a sekcí také přehledy plánovaných akcí, recenze nových publikací, personálie a další zajímavosti z oblasti biologických věd. Adresa webových stránek společnosti je http://www.med.muni.cz/biolspol/.

   Kromě zakladatelů společnosti, E. Babáka a F. K. Studničky se na předsednickém postu společnosti vystřídala řada známých biologů a lékařů, jako Vilém Laufberger, Ludvík Drastich, Ferdinand Herčík, Vilém Uher, Karel Žlábek, Vladislav Kruta, Karel Mazanec, Vladimír Vršanský, Milan Dvořák, Ivo Hrazdira a Oldřich Nečas.

Podíl společnosti na rozvoji české a slovenské biologie

V době vzniku a v počátečním období fungování společnosti probíhala činnost hlavně v regionálních pobočkách a spočívala v pořádání přednáškových odpolední, seminářů nebo kurzů s prezentací poznatků a výsledků z různých biologických oborů. V této tradici dodnes pokračuje pobočka v Brně. V jiných městech převažují aktivity odborných sekcí a komisí s celostátní působností, jež organizují přednášky zahraničních hostů, vědecké konference, jednodenní a vícedenní tuzemská a mezinárodní sympozia, kterých proběhlo již mnoho desítek. Biologické a biomedicínské veřejnosti jsou známy celostátní konference s názvem Biologické dny, které Hlavní výbor společnosti pořádá od roku 1964 ve dvouletých až tříletých intervalech. Konaly se již po dvacáté a byly vždy hojně navštíveny. Témata či zaměření Biologických dnů vždy reflektovala aktuální dění v české a slovenské biologii, takže vydané sborníky kromě vědecké a informační hodnoty představují vlastně i historické dokumenty. Kromě Biologických dnů se značné popularitě těší rovněž Babákovy přednášky, které společnost pořádá od roku 1992 na počest jednoho ze svých zakladatelů při různých slavnostních příležitostech pro členy a příznivce společnosti. Babákových přednášek se uskutečnilo 13 a proslovili je významní představitelé české a slovenské biologie, i pracovníci ze zahraničí (J. Svoboda, O. Nečas, J. Hořejší, J. Bubeník, V. Pačes, Z. Drahota, M. V. Nermut, H. Illnerová, K. Smetana, R. Šrám, Č. Altaner, I. Hrazdira, J. Motlík).

Závěrem

Poslání, jež do vínku jubilující Československé biologické společnosti vložili E. Babák a F. K. Studnička, a to sloužit jako organizační platforma pro sdružování biologicky zaměřených pracovníků za účelem vědecké spolupráce a representace před cizinou, společnost zdárně plnila. Přispějme každý z nás zájmem, osobní aktivitou a s elánem k tomu, aby společnost v odkazu svých zakladatelů pokračovala i v příštích letech.

 

Čech S, Janisch R. Historické milníky Československé biologické společnosti (Milestones of the Czechoslovak Biological Society). In: Kubíková, Eliška, Weismann, Peter a Cingel Vladimír (eds). Odkaz Ladzianskeho pro budúce generácie. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010, s. 193-197. ISBN 978-80-970589-0-6.

Janisch R. Z historie a současnosti Československé biologické společnosti. Zpravodaj Československé biologické společnosti 2002; 2: 2-7.

Laufberger V. Biologická společnost Brno (Vzpomínka sepsaná u příležitosti 50. výročí založení společnosti). Brno; Archiv Čs. biologické společnosti (bez katalog. č.) 1972: 1-10.

Sajner J. Padesát let Československé biologické společnosti při ČSAV v Brně (přednáška pro IV. Biologické dny). Brno; Archiv Čs. biologické společnosti (bez katalog. č.) 1972: 1-12.

 

Svatopluk Čech

Kontakt

Sekretariát hlavního výboru Čs. biologické společnosti

Kamenice 3, Univerzitní kampus Bohunice, 625 00 Brno